Želva vroubená - Testudo marginata

Popis

Želva vroubená běžně dorůstá 25 až 33 centimetrů a do váhy 2,5 až 3,5 kilogramů. Samečci jsou u želvy vroubené většinou stejné velikosti jako samičky. Dožívají se v přírodě přibližně 70 - 100 let.

Velikost krunýře těchto želv může dosáhnout skoro 40 cm, většinou jsou ale menší. Samečci jsou stejně velcí nebo větší než samičky. Zbarvení želvy vroubené je jednotvárné. S věkem barvy obvykle tmavne a hodně staří jedinci mohou být téměř černí.

Výskyt

Želva vroubená se v přírodě vyskytuje nejvíce ve středomoří a to v Řecku, například v okolí Olympu. Želva vroubená je největší druh evropské suchozemské želvy. Tento druh želvy vyžaduje během chovného roku klidové období - odpočinek. Zimování želv vroubených není podmínkou, ale je potřebné a vhodné jim to umožnit. Snížíme jim teplotu, a dále je necháme zimovat. Pokud chováme želvy ve venkovních výbězích, k zimnímu odpočinku dochází velmi často. Ze strany chovatele není zapotřebí dělat nic. Stává se pouze pozorovatelem, želvičky necháme odpočívat a pouze je denně kontrolujeme.

Chov

Želva vroubená patří jednoznačně do rukou právě začínajícím chovatelům, aby s ní poznali základy chovu želv.

Želvu vroubenou můžeme chovat od května do září ve venkovním výběhu nebo na balkóně. Pro chov potřebuje želva jen dostatečně velký vzdušný úkryt, kam se může schovat před sluncem nebo případnou nepohodou. Želva je studenokrevný plaz a neumí regulovat svoji teplotu. Proto je želva životně závislá na chovných teplotách kolem 25°C. Nejvhodnějším chovným zařízením do domácnosti je terárium. Nejlepší jsou jistě terária vyrobená želvám na míru. Doma je můžeme chovat i v želvím stole nebo akvariu, kam dáme výhřevný zdroj, osvětlení, misky, substrát a úkryt. S překážkou nebo domečkem by želva neměla možnost pohybovat po chovných prostorách. Překážku by neměla mít možnost převrátit a tím si ublížit, nebo zranit jinou želvu pokud jich chováme více. Suchozemské želvy jsou rození šplhavci a překonají všechny překážky.

Nemoci

Mezi nejčastější nemoci patří začervení.
Želvy můžou onemocnět také s očima. Želvy přestanou buď postupně úplně otevírat oči, nebo mají potíže s jedním z víček oka. To se nezasouvá vůbec, nebo jen částečně, proto želvy koukají jen malou štěrbinou. Zdravé oko suchozemské želvy je čisté a černé.

Suchozemské želvy také mohou napadat různé viry, bakterie, kvasinky. Potom želva buď onemocní, nebo je pouhým přenašečem. Často se jedná o velice závažné onemocnění, jako je například zápal plic. Nic se nesmí zanedbat, může jít o život. Léčení bývá hodně obtížné a často nákladné. V případě virové infekce a napadení např. herpesvirem je onemocnění prakticky neléčitelné.
Občas se setkáme i s plísněmi. A to již u malých želviček ve velikosti kolem cca 6 cm.

Strava

Želvy potřebují stravu pestrou, nejlepší je luční tráva, nejvhodnější jsou listy a květy pampelišky, dále jitrocel, žebříček, jetel. V zimě stačí čínské zelí, čekanka, polníček nebo rukola. Čas od času jim jako pochoutku můžeme dát kousíček ovoce, jako je jablko, hruška, jahoda.

Uhličitan vápenatý je jednou z velice důležitých složek potravy suchozemských želv.
Pokud žije želva v přírodě, vápennou složku potravy si většinou doplňuje konzumací rostlin, které mají díky vápencovému podloží zvýšený výskyt vápníku. Želvy také někdy pojídají zeminu nebo kamení.
V chovatelských potřebách najdeme mnoho přípravků, ze kterých získají želvy dostatek vápníku a dalších látek.
Želva by měla mít stravu pestrou a rozmanitou. Je to ta nejlepší prevence proti onemocnění. V obchodě můžeme sehnat i různé granule a suché směsi pro plazy, ale nemusíme je kupovat, pokud mají u nás želvy pestrou rostlinnou stravu.

Dostatek vápníku je pro želvy důležitý zejména na jaře, v období před snášením vajíček.

Rozmnožnování

Období páření začíná u želv vroubených brzy z jara, těsně po probuzení ze zimního spánku. A potom na sklonku léta, kdy noční teploty začínají klesat pod 15°C. Během léta se může čas od času nějaký sameček splést když se setká s novou samičkou, ale intenzita páření je malá.

Aby se samec želvy při námluvách u „opancéřované“ samice prosadil, užívá někdy důraznější způsob. Do želvy prudce naráží krunýřem, což dělá velké rány. Chce-li samička utéct, sameček ji rychle pronásleduje. Aby jí zastavil a donutil k páření, kouše ji do zadních nožiček a do krunýře. Snůšky vajec nejsou velké, většinou se jedná o 3 – 10 vajec a během sezóny se snůšky můžou opakovat.
Bez inkubátoru se malé želvičky nevylíhnou, pro inkubaci želvy potřebují teplotu v rozmezí 27 - 33°C.
V době páření samci bojují o samice. Za 7 – 9 týdnů se vylíhnou mladé želvičky velké cca 2 - 4 cm.

Zimování želvy

Suchozemské želvičky žijící ve volné přírodě zimují zahrabané pod kořeny stromů nebo v podzemních norách větších zvířat Místa jsou chráněna před mrazem. Pro přezimování v domácích podmínkách je ideálním místem starý sklep s hliněnou podlahou. Tam se teplota většinou pohybuje v rozmezí 0° a 12°C a je tam vysoká vlhkost. Stejně dobře poslouží i spodní přihrádka na zeleninu v ledničce. Nevhodným místem pro přezimování jsou půdy, balkóny, zahradní kůlny nebo skleník. Teploty tam jsou příliš rozdílné a při velké zimě by želva mohla umrznout.

Želvičku ukládáme k přezimování do krabice vystlané papírem nebo suchým listím.