Většina suchozemských želv jsou býložravci, potřebují stravu bohatou na vlákninu rostlinného původu, naopak chudší na bílkoviny a cukry.

Pro suchozemské želvičky je jako základní potrava nejvhodnější ta, která má podíl vápníku proti fosforu v poměru 2/1 a větším. Základní potravou jsou pampelišky, jitrocel, jetel, řebříček, vojtěška, čekanka, hluchavky, bodláky a další rostliny, jako např. kokoška.

Správná strava je velmi důležitá pro nutriční nároky našich želviček.

Z lesa můžeme přinést listy a plody, jako např. maliny, ostružiny, nebo houby i s červíky, atd. Ze zahrady pak planá jablka a nebo hrušky, na podzim přineseme šípky. Čím širší výběr vhodné potravy želvám dopřejeme, tím budou zdravější a vitálnější.

Pro želvy je velice oblíbenná činnost právě hledání dobré a chutné potravy v přírodě. Také i ve výběhu, je to činnost, kterou provádí po většinu aktivního času. Želva ve venkovním výběhu za pěkného počasí vylézá z boudy, šmejdí po výběhu a hledá si potravu. Když ji najde, párkrát si ukousne a hledá dál. Želvy samy poznají, jaké složení stravy právě v daném ročním období potřebují.

Různé druhy suchozemských želv mají různé potravinové nároky. Například želvy rodu Testudo a Agrionemys horsfieldi mají podobné chutě, ale želvy pardálí budou mít jídelníček o trochu chudší. Strava želv uhlířských je zase naopak bohatší.

Pro správný růst a vývoj želv je nutné, aby měly možnost doplňovat vápník. Nejlepším zdrojem jsou nadrcené vaječné skořápky, ošetřené před podáním v mikrovlce - abychom předešli salmonele. Vhodná je také sépiová kost, o kterou si zároveň obrušují želvičky zobák.

I želvám ve venkovních výbězích hážeme vaječné skořápky i nenadrcené, hravě si s nimi poradí.

V zimním období, kdy strava není tak rozmanitá, přidáváme cca jednou za deset dní několik granulek určených pro suchozemské želvy.